Kukuřice je už od nepaměti právem nazývána královnou našich polí nejenom z důvodu jejího velkoplošného zastoupení na našem území, ale i z hlediska jejího širokého využití v zemědělství, potravinářství i průmyslu. Kukuřice je velmi stará rostlina. Způsob její domestikace je jednou z největších záhad genetiky.
Původ kukuřice se datuje někdy mezi roky 4000–3000 před Kristem, vývojem a selekcí z teosinu (skupina amerických trav z rodu Zea), se kterým si však současná kulturní kukuřice není vzhledově příliš podobná. Do Evropy se dostala po příchodu Španělů do Ameriky. Na Moravu a do Čech se přes Slovensko dostala z Maďarska v polovině 18. století. Nyní je rozšířena po celém světě, protože díky cizosprašnosti je velmi přizpůsobivá. K největším producentům kukuřice patří USA, Čína, Brazílie a Mexiko.
Portfólio hybridů kukuřice Syngenta
Kukuřice není schopna samostatné existence bez pomoci zemědělství. Za poslední desetiletí se významně zvýšila produkce této důležité plodiny, a to hlavně díky používání moderních hybridních osiv, hnojení a přípravků na ochranu proti škodlivým činitelům, hlavně plevelům a škůdcům. Při širokořádkovém způsobu pěstování je hned od začátku vegetace velmi náročná na svoje životní prostředí (tj. způsob přípravy půdy před setím, obsah a přístupnost živin v půdě).
Nezanedbatelný je i konkurenční vliv plevelů, a to nejenom zbytečným odběrem živin a půdní vláhy, ale hlavně z důvodu zastínění, a tím ovlivnění růstu a vývoje kukuřice.
