Hořčice polní
Hořčice rolní
Slovenský název: Horcica roľná
Zařazení škodlivého činitele
Dvouděložné plevele
KLASIFIKACE PLEVELE
Jednoletá, časně jarní plevelná rostlina
POPIS
Zelená autotrofní rostlina.
Stonek – přímá lodyha, rozvětvená, 30-100 cm vysoká, štětinatě chlupatá, nahoře olysalá.
Listy – střídavé, řapíkaté, horní zpravidla přisedlé, vejčité až podlouhlé, nepravidelně zubaté. Dolní listy jsou nedělené, vejčité až mírně peřenoklané. Prostřední listy jsou nepravidelně zubaté.
Květy – čtyřčetné s korunními lístky dlouhými 7 až 14 mm, žluté nebo bílé barvy, často zřetelně fialově žilkované. Květy jsou seřazené ve vrcholových hroznech.
Doba kvetení od června do srpna.
Plody – pukavé válcovité šešule, 3 až 8 cm dlouhé a 3 až 6 cm široké, se zobanem, který často zabírá polovinu šešule. Rostou na krátkých stopkách. Zralý plod se rozpadá na 1 až 8 soudečkovitých, jednosemenných článků s osmi mělkými podélnými rýhami. Semena jsou skoro hladká, lesklá, 1,2 až 4 mm dlouhá a 1,5 až 3,5 mm široká, tmavočerná až červenohnědá, za vlhka silně slizovatí. Životnost v půdě je 7-10 let, někdy i déle.
Klíčící rostlina a stadium vzcházení – čerstvá semena slabě klíčivá, hnědá klíčí lépe než černá, nejlépe na povrchu nebo v mělké vrstvě, maximálně z hloubky 6 cm. Minimální teplota pro klíčení je 2-4°C, optimální 14-20°C a maximální 42-44°C. Světlo a střídání teplot zvyšuje klíčivost. Hypokotyl je válcovitý, hrubý, holý, zelený až fialový. Děložní listy jsou obráceně srdcovité 5,0-10,0 x 8,0-12,0 mm, širší než delší, na vrcholu mělce vykrojené, na líci lesklé, na rubu nafialovělé. Stopka je krátká asi jako délka čepele. Epikotyl je krátký. První listy jsou střídavé, v obryse obráceně vejčité, lyrovitě laločnaté, na bázi zúžené do žlábkovité stopky, řídce chlupaté.
Kořen - hluboký až 1,2 m, vřetenovitý, často silně větvený.
Hospodářský význam: velmi nebezpečná plevelná rostlina. Roste v obilovinách i okopaninách. Nebezpečně zapleveluje časně vysévané jařiny, prořídlé ozimy, okopaniny i zeleninu. Její růst je obdivuhodně rychlý, zastiňuje vzrostlé osení a odčerpává pěstovaným plodinám vodu i živiny. Její rychlý růst a dlouhá doba klíčivosti semen je obtížným hospodářským problémem. V brukvovitých plodinách je hostitelem původce nebezpečné nádorovitosti košťálové zeleniny (Plasmodiophora brassicae) a četných škůdců (dřepčík, blýskáček, mšice, bělásek zelný apod.).
Roste převážně ve vápnitých půdách hlinitých a slínitých. Je to rostlina teplomilná, v chladných oblastech ji nacházíme jen přechodně. V bohatých půdách vytváří silně větvené exempláře. Její výskyt se na polích intenzivním používáním herbicidů podstatně snížil.
Část zralých semen se sklidí současně s obilím a při používání nečištěného zrní pro další výsev se rozšiřuje do dalších polí. Na pole se může šířit i chlévským hnojem.
Kdy druh úspešně regulovat: do čtyř až šesti listů
Na první pohled je podobná rostlině: horčice bílá, ředkev ohnice
Rozlišovací znaky: Hořčice spouští kališní lístky narozdíl od ohnice, která zvedá kališní plátky.
REPRODUKCE
Rozmnožuje se pouze generativně. Jedna rostlina vyprodukuje až 4000 semen. Čerstvá semena jsou poměrně málo klíčivá, nepravidelně klíčí i ve stáří. Rostliny vzcházejí z hloubky 4-6 cm. V málo biologicky činných půdách a v podorničí vydrží semena i desítky let. Klíční rostliny se objevují od časného jara do pozdního podzimu. Přez zimu rostliny zmrznou. Ze zralých šešulí semena snadno vypadávají do okolí rostliny.
DOPORUČENÉ PŘÍPRAVKY