Příznaky, možnosti záměny
Plasmopara halstedii napadá rostliny po celou dobu vegetace od fáze dvou listů až do kvetení. Rostliny infikované do 4–6 listů obvykle předčasně odumírají v důsledku nekróz na lodyze. V tomto případě jde o primární infekci ze semen - systémová infekce. Při sekundární infekci na přelomu června a července se na listech, postupně od spodních pater, tvoří na svrchní straně světle zelené až žluté skvrny. Na spodní straně napadených listů se vytváří husté bílé mycelium. Infekce se šíří vzhůru, rychle bývají napadeny všechny listy. Rostliny jsou zakrslé, internodia krátká a listy jsou deformované a drobné. Úbory jsou malé, deformované, ukryté mezi listy. V úborech se tvoří při včasné infekci pouze hluchá semena nebo po pozdní infekci částečně klíčivé nažky, které jsou zdrojem primární infekce pro další roky a zamořují půdu. Nažky z napadených rostlin jsou většinou technicky, krmivově nebo potravinářsky nezpracovatelné. Plasmopara halstedii se často vyskytuje společně s dalšími houbovými patogeny v porostu.
Přežívání, zdroj primární infekce
Houba přežívá v půdě oospórami velmi dlouho (6–10 let) nebo se šíří infikovaným osivem, kde přežívá její mycelium pod slupkou.
Dispoziční faktory
Rozvoj choroby je podporován vyššími teplotami (15–18°C) a vlhkým počasím, zejména na počátku vegetačního období.
Hospodářský význam
V současné době patří ke karanténním chorobám. Jestliže by se významněji rozšířila, patřila by k závažným chorobám slunečnice.
Metody ochrany
V případě zamoření pozemku se smí pěstovat slunečnice až po 8 letech. Důležitý je výběr vhodného hybridu odolného alespoň 4 „evropským“ rasám patogena. Osivo by mělo být mořeno fungicidy účinnými proti pravým plísním. Přímá fungicidní ochrana během vegetace je zcela neúčinná.