Příznaky, možnosti záměny
Rostliny mohou být poškozeny již při vzcházení infekcí z napadených semen. K napadení přispívají nízké teploty a mokré půdy při vzcházení. Na hypokotylu dochází k tvorbě černých skvrn, později k hnilobě a rostliny hynou. Na rostlinách ve fázi 2–8 listů mohou být napadeny listy, které jsou pokryty nepravidelnými hnědošedými skvrnami. V našich podmínkách dochází nejčastěji k infekci od počátku květu na nejstarších listech a řapících. Typické jsou však zejména příznaky na lodyze: černošedé, často lesklé, ostře ohraničené skvrny. Později na nich pokožka praská, místy se odlupuje a na xylemu se tvoří černé tečkovité pyknidy. Nekrózy vodivých pletiv snižují pohyb živin v rostlině, působí křehnutí a následně vylamování rostlin. Při napadení blízko kořenového krčku dochází ke zničení několika desítek centimetrů délky lodyhy a následně k nouzovému dozrávání. V počátečních fázích by mohla být zaměněna s příznaky alternariové skvrnitosti.
Přežívání, zdroj primární infekce
Houba přežívá na infikovaných posklizňových zbytcích a šíří se osivem, proniká do nažek.
Dispoziční faktory
Pravděpodobně dříve seté porosty jsou k chorobě náchylnější. Příznivé pro rozvoj choroby je střídání srážek se suchým teplým obdobím. Choroba se však dobře rozvíjí téměř bez ohledu na teploty a srážky.
Hospodářský význam
Významná choroba slunečnice. Více se v současnosti vyskytuje na Moravě než v Čechách.
Metody ochrany
Základem ochrany je odstranění nebo zaorání posklizňových zbytků, setí zdravého osiva. Doporučuje se vybírat odrůdy slunečnice s vyšší odolností proti této chorobě. Chemické ošetření fungicidy se provádí ve fázi 4–6 listů a na konci kvetení.