Leptosphaeria maculans
Plodiny
- Řepka olejka
Příznaky, možnosti záměny
Příznaky onemocnění se na rostlinách mohou objevit ve všech vývojových stadiích. Již na děložních lístcích malých rostlin se mohou objevit první poškození - drobné, tmavě šedé skvrnky. Výskyt skvrn na listech v průběhu října bývá častý a infekce pouze na listech nepředstavuje vážnější ohrožení porostů. Starší listy v průběhu zimy stejně většinou odumírají. Napadení listů však signalizuje nebezpečí rozvoje infekce na kořenových krčcích. V podzimním období obvykle ještě nedochází k výraznému rozvinutí příznaků a k plnému rozvoji choroby pak dochází hlavně v předjaří, pokud je vyšší vlhkost jak půdy, tak vzduchu. V případě silné infekce krčků na podzim, dlouhotrvající mírné zimy s dostatkem dešťových nebo sněhových srážek je možno zejména na vlhkých stanovištích očekávat silnější rozvoj onemocnění. Na krčcích se šíří nekrózy, postupně dochází k tvorbě hnědočerných až černých nepravidelných skvrn, později k hnilobám a k odumírání celých napadených rostlin. V mimořádných případech může dojít až k zaorání porostu. V našich podmínkách však napadení nebývá tak závažné, oslabuje však rostliny a tím snižuje výnosy. V kombinaci s nepříznivými povětrnostními podmínkami při přezimování přispívá též k vyzimování porostů. V jarním období se objevují příznaky infekce především na mechanicky poškozených, prasklých stoncích. Častou příčinou praskání je kladení vajíček samičkami krytonosce řepkového nebo čtyřzubého, později i žír larev uvnitř stonků. Stále častěji se však setkáváme i s praskáním stonků v důsledku nízkých teplot nebo rychlého růstu rostlin řepky. Zejména ve spodní části stonků, na okrajích prasklin se objevují nepravidelné, protáhlé, sytě fialové skvrny, které se později zvětšují a černají. Pletiva postupně nekrotizují a v období tvorby šešulí může stonek zcela zasychat, uvnitř trouchnivět a černat. V hustých porostech, za vlhka a tepla může docházet k infekci i zcela nepoškozených stonků. Vzácněji v závislosti na průběhu teplot a srážek může dojít i k infekci kořenů, k jejich zčernání a odumření. Nadzemní části rostliny se lámou, zasychají nebo nouzově dozrávají a vzniklé škody mohou být vysoké. Záměna s ostatními patogeny je častá a napadení může být někdy kombinované i s několika dalšími druhy patogenů. Na podzim lze skvrny na listech zaměnit s příznaky způsobené hospodářsky méně závažnými houbami Alternaria spp. nebo Peronospora brassicae. Při napadení Leptosphaeria maculans však na skvrnách nacházíme pouhým okem viditelné drobné černé tečky - plodničky (pyknidy). Infekce na stoncích může být někdy kombinována s houbami Botryotinia fuckeliana nebo Sclerotinia sclerotiorum. Na kořenech bývají častější infekce Verticillium sp. nebo Sclerotinia sclerotiorum.
Přežívání, zdroj primární infekce
Houba přežívá období vegetačního klidu na rostlinných zbytcích, zejména nezapravených do půdy. Infikuje také semena a vzhledem k platné právní úpravě v roce 2006, kdy není povinností sledovat její výskyt v osivu, se může stát osivo v některých letech významným zdrojem nákazy.
Dispoziční faktory
Výskyt onemocnění podporuje setí napadeného osiva a infikované posklizňové zbytky v blízkém okolí nově zasetých ploch řepky. Riziko hospodářsky významného výskytu zvyšují husté mohutné porosty řepky a vlhké a chladnější počasí na podzim a v období tvorby a dozrávání šešulí. Riziko rovněž zvyšuje dlouhotrvající zamokření pozemku v předjarním a jarním období. Významným rizikovým faktorem je mechanické poškození stonku způsobené žírem dospělců a larev krytonosce řepkového nebo čtyřzubého.
Hospodářský význam
Patří k hospodářsky nejvýznamnějším houbovým chorobám ozimé řepky ve všech oblastech jejího pěstování v České republice. Její výskyt v závislosti na vnějších podmínkách kolísá v jednotlivých letech. Obvyklé ztráty na výnosech se udávají okolo 10 %. V některých letech a na některých pozemcích se pohybují mezi 30–50 %.
Metody ochrany
Základní metodou je setí zdravého osiva, dále dodržování zásad správného zpracování půdy, střídání plodin a přiměřené hustoty setí. V současnosti je možno vybírat i méně náchylné odrůdy k této chorobě, rezistentní odrůdy se však dosud vyšlechtit nepodařilo. Napadení snižuje i dokonale provedená ochrana proti krytonosci řepkovému a čtyřzubému na jaře. Nejdůležitější je chemická ochrana v podzimním a případně jarním období, kdy se zpravidla provádí přípravky používanými k regulaci růstu, kde se v případě nebezpečí výskytu této choroby zvyšují aplikační dávky přípravků. Cílené fungicidní ošetření v době květu se zpravidla neprovádí, ale částečně snižuje napadení chemické ošetření proti dalším houbovým patogenům ohrožujícím porosty v období tvorby šešulí a dozrávání.