Mšice maková

Zařazení škodlivého činitele

Nespecializovaní škůdci

Popis škůdce, hostitelské rostliny

Okřídlení jedinci: Jsou 1,6–2,6 mm dlouzí, černozeleně až černě zbarvení, na zadečku jsou často tmavší příčné pruhy. Čelní hrbolek chybí, tykadla světlá, sifunkuly krátké (asi 1/10 délky těla). Přední nohy světle zbarvené s výjimkou vnitřní strany holeně a článků chodidel, střední a zadní pár nohou s tmavými stehny.

Nymfy na letních hostitelích: Z tohoto stádia vzniknou po svléknutí okřídlení jedinci. Přední část těla je často světlejší (šedá), zadeček s voskovými pruhy nebo skvrnami, základy křídel jsou již rozeznatelné.

Neokřídlení jedinci: Jsou 1,5–3,1 mm dlouzí, matně černí, až černozelení, částečně i šedozelení, zadeček bez pruhů, tykadla a nohy zbarvené stejně jako u okřídlené formy.

Zimní hostitelé: Brslen a ve velmi omezené míře také kalina. Pustoryl, který byl dříve rovněž označován jako zimní hostitel, hostí podobně vypadající druh Aphis fabae cirsiiacanthoides, který nenapadá řepu ani bob.

Letní hostitelé: Aphis fabae dává přednost řepě a bobu. Vedle toho ji lze nalézt na máku, lebedě, lilku černém, bodláku, náprstníku, merlících, špenátu, fazolu, jiřinách, slunečnici, většinou jen přechodně na bramboru, stejně jako příležitostně na kukuřici a hrachu.

Příznaky, možnosti záměny

Silně napadené rostliny zaostávají v růstu, listy jsou světlejší, zkadeřené. Jestliže dosáhne populace mšic do stádia 8–10 listů asi 1000 jedinců, rostou napadené rostliny pouze z 1/3 - 1 tak rychle jako rostliny nenapadené. Vyšší počty mšic brzdí růst ještě silněji a vedou později ke žloutnutí. Na spodní straně listů především v centrální části rostliny vytvářejí mšice husté tmavé kolonie. Vyšší napadení vede na povrchu listů k tvorbě lesklé lepkavé vrstvy z medovice, produktu vyměšování mšic. Na té se mohou usazovat černě. Příznak silně deformovaných listů je po vymření populace mšic zaměnitelný s virózou (kadeřavostí), u které se ale na listech nenacházejí svlečky a podobné zbytky po mšicích. Žlutě zbarvené rostliny připomínají příznaky virové žloutenky.

Biologie

Tento druh ve střední Evropě přezimuje výlučně ve stádiu vajíčka. Od dubna se líhnou zakladatelky, které po několik týdnů rodí další potomky. 3–4 generace fundatrigenií žijí na zimním hostiteli a postupně se u nich zvyšuje podíl okřídlených jedinců. Od konce dubna do začátku června následuje primární osídlování letních hostitelů migranty. Vzhledem k tomu, že po přeletu mšicím poměrně rychle atrofují létací svaly, mohou se potom pohybovat jen na malé ploše. V důsledku toho vznikají rozsáhlé kolonie, ve kterých se po feromonových stimulech začnou od poloviny června znovu tvořit okřídlení jedinci. Ti vyhledávají jiné letní hostitele. Ze zbytku populace a ze mšic, které přilétnou nově z jiných hostitelů, může dojít k pozdnímu napadení, které však už je ekonomicky bezvýznamné. Od poloviny září do přelomu října a listopadu přelétávají tzv. gynopary, předstupeň pohlavní generace, na zimního hostitele, kde se rodí samičky. Ty se páří se samečky, kteří přilétávají z letních hostitelů, kde se narodili svým feromony stimulovaným matkám. Kladením vajíček na brslenu se cyklus uzavírá.

Faktory podporující napadení jsou klidný, relativně teplý podzim a pozdější opad listů na zimním hostiteli, což vede k vyšší snůšce vajíček. Na jaře předčasné oteplení s následující periodou chladu podporují rozvoj na zimním hostiteli, zatímco hlavní nepřátelé (hlavně slunéčka) jsou zahubeni. V létě je množení mšic podporováno mírnými teplotami. Teploty nad 28 °C naproti tomu způsobují zvýšenou úmrtnost.

Hospodářský význam

Mšice maková je na základě svého pravidelného výskytu nejdůležitějším druhem mšic osídlujícím mák, bob a slunečnici. Význam na řepě v posledních letech klesá. Dříve silné a časné napadení mohlo díky poškození samotným sáním vést ke ztrátám na výnosu ve výši 15–20 %. Dále tato mšice přenáší virus žloutenky řepy, i když v menší míře než mšice broskvoňová.