Stéblolam
Stéblolam
CHOROBY
Latinský název: Tapesia acuphormis [anamorph], Oculimacula acuformis; Tapesia yallundae [anamorph], Oculimacula yallundae
Slovenský název: Steblolam
Hostitelské rostliny
Pšenice
Ječmen
Tritikale
Žito
Původce
Patogeni Oculimacula acuformis [Boerma, Pieters & Hamers] Crous & Gams a O. yallundae [Wallwork & Spooner] Crous & Gams. Nejprve byly tyto houby považovány za jediný druh, který byl poprvé popsán v roce 1912 jako Cercosporella herpotrichoides (Fron, 1912). V roce 1973 byl název přejmenován na Pseudocercosporella herpotrichoides (Deighton, 1973). V roce 1987 bylo objeveno pohlavní stadium stéblolamu Tapesia spp. (Wallwork and Spooner 1988), jež v roce 2003 dostalo nový rodový název Oculimacula spp. (Crous et al. 2003).
Stéblolam patří mezi nejvýznamnější chorobu bází pat pšenice. Napadá také ostatní obilniny (ječmen, tritikale, žito). Parazit tvoří dva patotypy: W- a R-. W- patotyp napadá převážně pšenici a ječmen, R- patotyp žito. Oba patotypy se mohou vyskytovat v různém zastoupení na různých lokalitách. Druhové názvy O. yallundae a O. acuformis odpovídají již dříve známé klasifi kaci W- a R- patotypů, založené na rozdílné patogenitě k pšenici a žitu.
Příznaky, možnosti záměny
Stéblolam pšenice se projevuje už v časném jaře tvorbou světle hnědých nespecifických nekróz nejprve na pochvách mladých rostlin, které brzy přerůstají také na pochvy vnitřních listů. Později, ve fázi sloupkování, se na bázi stébla tvoří oválné, uvnitř světlé, hnědě lemované skvrny (medailonky), které nejsou ostře ohraničeny od zdravého pletiva. Při časné infekci odumírá pletivo stébla do hloubky, uvnitř stébla je patrné šedobílé mycelium. V místě napadení dochází ke snadnému lámání stébel (poléhání porostů). Napadení je provázeno nouzovým dozráváním klasů a snížením výnosu. Snížení výnosu závisí na stupni napadení jednotlivých stébel a procentu napadených rostlin.
Prežívání, zdroj infekce
Zdrojem inokula jsou nedostatečně rozložené zbytky slámy, které se navíc rozkládají pomalu díky inhibičnímu vlivu stéblolamu na rozvoj saprofytní rozkladné mikroflóry. Konidie na zbytcích slámy se mohou tvořit po celou vegetační sezonu. Nejvyšší schopnost patogena vytvářet konidie je na podzim (říjen/listopad) a v předjaří (březen/duben). Tvorba konidií je podporována studeným a vlhkým počasím (teploty 5–15 °C s optimem při 10 °C). Spóry se šíří na kratší vzdálenosti kapkami deště a větrem. Houba přetrvává na zbytcích slámy a strništi několik let.
Dispoziční faktory
Výskyt stéblolamu obilnin závisí na technologii pěstování, pěstované odrůdě a počasí v daném roce, zejména na vlhkosti zimy a jarního období. Nejvyšší riziko napadení lze očekávat po předplodině obilovině, hluboké orbě (organické zbytky z předchozích let se vrací zpět na povrch půdy a jsou zdrojem infekce) a u časně setých porostů.
Hospodářský význam
Stéblolam napadá všechny obilniny: pšenici, ječmen, triticale a žito. Parazit tvoří dva patotypy: W- a R-. W- patotyp napadá převážně pšenici a ječmen, R- patotyp žito. Oba patotypy se mohou vyskytovat v různém zastoupení na různých lokalitách.
Bez ochranných opatření může snížení výnosu podle stupně napadení dosáhnout až 30%, buď přímo poškozením vodivých pletiv rostlin, nebo nepřímo polehnutím porostu. Významně se podílí také na zhoršení kvalitativních parametrů zrna.
Metody ochrany
Agrotechnickými opatřeními, jako je např. široký osevní postup, zařazení pšenice před ječmen, volba odolných odrůd, pozdější termín setí, přerušení setí obilnin po dobu tří let a podpora rozkladu strniště lze stupeň napadení snížit.
Důležitá je chemická ochrana, která je účinná v případě aplikace fungicidů v růstové fázi sloupkování, od doby kdy dochází k rychlému prodlužování listových pochev a vzpřimování porostu až po druhé kolénko (BBCH 30–32).
Aplikace fungicidů se do-poručuje pokud 15–25% odnoží vykazuje příznaky poškození.